Vše začíná 5. ledna 1968, kdy byl Alexander Dubček zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ. Tato změna nebyla úplně sama sebou a předcházel jí docela značný boj v pozadí o kterém se dozvědělo i tehdejší sovětské vedení, neboť prezident a první tajemník ÚV KSČ v jedné osobně

Antonín Novotný si v listopadu 1968 zajel při příležitosti 50.výročí Říjnové revoluce postěžovat do Moskvy že to pro něj nevypadá dobře. V důsledku toho 8.prosince 1967 zaletěl generální tajemník Komunistické strany SSSR,Leonid Iljič Brežněv do Prahy,aby zjistil, co se tedy děje.

Novotný předpokládal že ho Brežněv podpoří, ale to se nestalo,protože: a) Novotný neuměl dobře Rusky b) Brežněv měl Novotného spojeného se svým předchůdcem Chruščovem, který upadl v nemilost zbytku politbyra, protože ustoupil Američanům v době Kubánské krize, a to se neodpouští.

Novotný byl bez sovětské podpory tedy ztracen a přišel tak jak o funkci prvního tajemníka ÚV KSČ, tak i byl v podstatě později donucen abdikovat na post prezidenta.

Hned 29.1.1968 musel Dubček do Moskvy aby si ho mohlo osobně prohlédnout celé politbyro. Dubček díky své perfektní ruštině (vyrůstal od svých 4let do svých 17 v dnešním Kyrgyzstánu) věděl,jak má se Sověty mluvit a že se musí vyhýbat slovu "reforma" a nahradit ho slovem "obnova".

Toto se Dubčekovi povedlo, neboť si Brežněv do svého pracovního deníku zapsal: "Dubček je hubený, bledý muž, který si potřebuje odpočinout a uklidnit se. obecně – dojem, je to čestný člověk s vůlí a povede správnou linii."

Nicméně sovětský pohled na Dubčeka se začal brzo povážlivě horšit, neboť Dubček začal provádět personální změny. Například udělal z tvůrce ekonomických reforem Oty Šika místopředsedu vlády pro ekonomiku, což se Moskvě vůbec nelíbilo!

Šlo o reformy, v nichž se kombinovali klasické tržní mechanismy a centralizovaného hospodářství, což by v případě dotazu na "radu" z Moskvy okamžitě zatrhli. Nicméně i právě díky tomu už 21. února 1968 přiletěla do Prahy delegace ÚS KSSS v čele s Brežněvem.

Brežněv se sice vrátil druhý den do Moskvy, ale nechal v Praze tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny jménem Petr Šelest. Šelest v Praze sledoval místní náladu, kterou mu navíc zprostředkovala místní početná pobočka KGB v čele s generálporučíkem

Alexandrem Michajlovičem Sacharovskim, která dohlížela na vše, co se v naší zemi dělo. Není bez zajímavosti, že Šelest si toto dění nedokázal nijak vysvětlit a sám si do svého deníku napsal že v Československu probíhá

"plíživá kontrarevoluce" a taky že "existují tajné síly, které ovládly všechna média, nejrůznější kluby a spolky" a za vším hledal vliv CIA, neboť co taky jiného. Je ovšem nutné dodat že místní zpráva KGB sice na jedné straně měla zakázáno verbovat agenty z naší země, ale zároveň

to vůbec nebylo potřeba, neboť "Čeští a Slovenští představitelé ochotně navazovali kontakty se sovětskými představiteli a byli k nim neobvykle upřímní a řekli jim vše co věděli." Důvodem tohoto chování bylo to, že dobré vztahy se sovětskými úředníky zajišťovali úspěšnou kariéru.

Sovětské vedení bylo pečlivě informováno o tom,co se u nás děje. Z pohledu Moskvy byly ekonomické reformy a celá nálada u nás kterou mohli číst z početných hlášení z místní pobočky KGB doslova alarmující a nejvyšší politbyro čím dál víc věřilo tomu,že přichází "zrada socialismu".

Není bez zajímavosti,že Šelest si toto dění nedokázal nijak vysvětlit a do svého deníku si napsal že v Československu probíhá "plíživá kontrarevoluce" a taky že "existují tajné síly,které ovládly všechna média,nejrůznější kluby a spolky" a za vším hledal vliv CIA,neboť co jiného.

Je ovšem nutné dodat že místní zpráva KGB sice na jedné straně měla zakázáno verbovat agenty z naší země, ale zároveň to vůbec nebylo potřeba, neboť "Čeští a Slovenští představitelé ochotně navazovali kontakty se sovětskými představiteli a byli k nim neobvykle upřímní a řekli jim

vše co věděli." Důvodem tohoto chování bylo to, že dobré vztahy se sovětskými úředníky zajišťovali úspěšnou kariéru. Díky tomu bylo Sovětské vedení opravdu mimořádně pečlivě informováno o tom, co se v Československu děje.

Z pohledu Moskvy byly ekonomické reformy a celá nálada v Československu kterou mohli číst z početných hlášení z místní pobočky KGB doslova alarmující a přímo děsivé a nejvyšší politbyro čím dál víc věřilo tomu, že přichází "zrada socialismu".

Sovětský velvyslanec Stěpan Vasiljevič Červoněnko mluvil přímo o "kontrarevoluci" a pražský rezident KGB Ivan Ivanovič Udalcov hned od začátku začal trvat na vstupu sovětských vojsk do Československa. (obě tyhle svině byli za svoji bdělost následně štědře odměněni...)

Co sověty ale dostalo už opravdu do varu bylo, když byla 4. března 1968 oficiálně zrušena cenzura. Už 23. března 1968 byl Dubček pozván na setkání vedoucích představitelů komunistických stran do Drážďan, kde mu vyčetly svobodu slova a ať sakra rychle médiím opět zacpe ústa.

Na to, když jim Dubček odpověděl že nemůže novinářům nařizovat co mají psát, tak si zbytek osazenstva myslel že si z nich dělá legraci.

Díky těmto událostem byl v dubnu do Prahy poslán maršál Ivan Ignaťjevič Jakubovskij, což byl vrchní velitel ozbrojených sil Varšavské smlouvy s tím, že v červnu budou muset na území Československa proběhnout rozsáhlé vojenské manévry.

Dubček ovšem oponoval, že by to v současné situaci vyvolalo sociální pnutí. Nakonec Jakubovskij navrhl "malé štábní cvičení" a na to už neměl Dubček co namítnout. U nás toto cvičení vešlo ve známost pod názvem "Operace Šumava".

Přípravu na tuto operaci, jež měla za cíl nátlak na Československo si Brežněv napsal do svých poznámkách již právě v dubnu 1968 jako Operaci nádor ("Операция — «Опухоль»") a její finální provedení bylo definitivně schváleno na zasedání politbyra dne 16.května 1968 což víme ze

zápisů zasedání politbyra (konkrétně jde o dokument: Материалы к выписке из протокола № 81 заседания Политбюро ЦК КПСС № П 81/IV 16 мая 1968 г.; který je možné si prohlédnout v ruských archivech a je pod značkou "Оп.68. Д.782. Л.17-41,43-58.") a šlo o to,

že do Československa bylo přivezeno 27 000 vojáků a důstojníků. Následně manévry sice skončili, ale k nelibosti Československých představitelů se tito vojáci se nechytali po skončení nikam najednou odejít.

Moskva chtěla znát důsledky svého zastrašujícího cvičení, a tak do Prahy poslala minstra obrany SSSR Andreje Antonoviče Grečka, který zde pobyl od 17 do 22. května 1968. 23. května se Grečko hlásil v Moskvě a byl velmi chmurný.

Prohlásil o České armádě, že je zdecimována a probíhá liberalizace a demokratizace – tedy kontrarevoluce. Jeho slova potvrdil i šéf sovětské vlády Alexej Nikolajeviš Kosygin, který se mohl vzteky zalknout, neboť byl v lázních v Karlových Varech a zajeli za ním i Čeští novináři.

K jeho absolutní hrůze mu kladli upřímné otázky a co hůř dokonce pak i televize odvysílala to, jak se on snaží těmto otázkám vyhnout. https://www.ceskatelevize.cz/p... Z našeho pohledu to nebylo nic hrozného, ale z pohledu člověka zvyklého na Sovětská média to bylo něco nemyslitelného!

Sovětské politbyro pak div netrefil šlak, když zjistili že 27. července 1968 vyšel v novinách text "Dva tisíce slov" který velmi trefně kritizoval celé slavné socialistické zřízení a komunismu obecně.

2.července 1968 navrhl Grečko vytvořit na hranicích silou skupinu sil a nechat ji v plné bojové pohotovosti. 3. července bylo rozhodnuto o využití mobilních radiostanic pro vysílání do Československa. 5. července řekl Brežněv sovětskému politbyru: