Na začátku července 1945 se v poušti v Novém Mexiku děly nevídané věci. V lokalitě Jornada del Muerto (Cesta mrtvého muže) byly nové asfaltové cesty, malý základní tábor, pozorovací bunkry a další prvky vědecké a vojenské infrastruktury. Připravoval se jaderný test Trinity.
Historický moment byl domyšlen do detailu. Pokud měla první jaderná exploze vyjít, bylo třeba jí i zachytit, zdokumentovat, analyzovat. Proto už v květnu odpálili tohle - 100 tun TNT, ve kterých bylo trochu radioaktivní látky, na které zkoumali šíření materiálu po explozi.
Obavy ze zamoření širokého okolí byly velké, stejně tak ale i nejistoty ze spousty neznámých. Dvě klíčové studie vyšly se zásadně jinými závěry. Klíčové bylo - žádná evakuace před explozí (Groves byl zásadně proti). Utajení dostalo přednost před zdravím.
Fascinující záběry jsou ze skládání samotné bomby. Začalo 12. července. Postupně, opatrně, krok za krokem. Poslední jako správná hvězda večera dorazilo to hlavní - plutoniové jádro. Asi 6,2 kg těžká, dokonalá koule. Postříbřená s průměrem přes 9 cm. 95 % plutonium, 5 % galium.
Resp. jádro dorazilo ve 2 polokoulích. Spojené bylo za velmi, velmi pečlivého měření až na místě. Pak mělo být zasazené do dutého válce z uranu 238, který sloužil jako jeho obal (a tento válec zasunutý do centra bomby). Jenže - plutoniovému jádru "se nechtělo", prostě to nešlo.
Vědci se zhluboka nadechli... a došla jim banální věc - jádro se při převozu a pobytu na prudkém slunci tepelnou roztažností malinko roztáhlo. Na chvíli ho dali do stínu a vše zapadlo, jak mělo. Bomba už byla skoro připravená.
Na 30metrové odpalovací věži zapojili detonátory a bomba začala vypadat jako hlava Medúzy. Zbývalo čekat a bombu hlídat. Poslední, kdo "měl stráž", byl Don Hornig, manžel chemičky narozené v Ústí nad Labem Lilli Schwenk/Hornig.
Vše bylo na svém místě - včetně falešných tiskových zpráv nebo tanku s olověným opláštěním na bezprostřední odběr vzorků. Přijímaly se sázky na sílu exploze nebo na to, jestli zažehne atmosféru jen kolem nebo celém Novém Mexiku (ty byly spíš provokací vůči vojákům).
Neúsprosný zrak generála Grovese se tak obrátil k 29letému meteorologovi Jacku Hubbardovi. Musel najít s dostatečným předstihem "okno" pro odpal, aby mohl začít odpočet. To se ukázalo být poslední velkou překážkou - test musel kvůli přístrojům a kamerám proběhnout v noci.
Víc příště! Okolnosti vývoje, nasazení a důsledků prvních jaderných zbraní popisujeme s @Vedact24 na @CT24zive v seriálu Úsvit atomového věku. Podcast každou středu v 5:30 http://pod.link/1815508821 Přes den pak vysílání ČT24, iVysílání a Youtube. http://www.ct24.cz/atom
