Vojtěch Měřínský

🧵 Evropské emisní povolenky: skutečně tržní řešení, nebo spíš centrální plánování v novém hávu? Rozhodně stojí za to podívat se systému ETS pořádně pod kapotu. 

Evropská unie ráda prezentuje systém obchodování s emisemi (ETS) jako volnotržní nástroj, který díky ceně uhlíku efektivně snižuje emise. Na papíře vypadá princip elegantně: uhlík dostane svou cenu, znečišťovatel zaplatí a firmy mají motivaci investovat do čistších technologií. Ale realita je odlišná.

Ve skutečnosti jde o velmi složitě centrálně řízený byrokratický systém, jehož klíčové parametry neurčuje nabídka a poptávka na volném trhu, ale centrální rozhodnutí Evropské komise. Ta stanovuje počet vydaných povolenek, určuje, kdo je dostane zdarma, kolik se jich stáhne z trhu a kolik jich úplně zruší.

Cena emisní povolenky je pak přímým důsledkem těchto administrativních kroků. Zrychlí-li Komise snižování množství povolenek na trhu? Pro roky 24-26 má činit toto snižování zhruba 100 mil. povolenek ročně. V roce 2024 to pak bylo o cca 90 milionů povolenek méně. Cena okamžitě prudce roste. Pokud je štědrá a povolenek rozdělí více, cena padá. O spontánní rovnováze nabídky a poptávky tedy nemůže být řeč.

Systém má navíc za sebou hlubokou krizi z let 2012-2018. Tehdy se v ETS nahromadily stovky milionů nadbytečných povolenek kvůli příliš štědrým přídělům průmyslu. Výsledek? Cena klesla pod 5 € za tunu CO₂. Podniky neměly motivaci investovat do čistých technologií a celý systém ztrácel smysl.

„Trh“ se podařilo „zachránit“ až zavedením Market Stability Reserve (MSR) – jakési zásahové brzdy, která od roku 2019 automaticky stahuje přebytečné povolenky z trhu. Tedy za situace, když je v systému více než 833 milionů povolenek (ČR - >9mil povolenek ročně). Děje se tak tempem 24 % z TNAC (všechny povolenky) po dosažení této úrovně. Pokud by naopak bylo povolenek v systému málo (<400 mil.), dojde k jejich uvolnění.

V posledních letech tam končí většina nevyužitých bezplatných alokací, které by jinak srazily cenu dolů. Systém se tak uměle vyprazdňuje, aby cena stoupala. Důležitým milníkem ve vývoji systému ETS se stal 1. leden 2023, kdy od té doby Evropská komise zneplatnila více než 2,9 miliardy emisních povolenek držených v rezervě tržní stability (MSR). Tento krok byl sice předem naznačen v rámci revize pravidel, ale jeho rozsah a dopad překvapil i trh – a stal se precedentem ukazujícím, jak silný politický zásah může změnit parametry „trhu“ doslova přes noc. K 1.1. 2024 měla rezerva pouze 400 milionů povolenek. A cena stoupla výrazně – dnes se povolenka obchoduje za 73 €/tCO2.

To ale není důkaz o funkčním trhu, spíš o mimořádně silné schopnosti politiky ovlivnit ekonomickou realitu. Zde už nejde o tržní systém, ale o sofistikovaný nástroj centrální regulace s výraznými ekonomickými a sociálními dopady.

Další slabina ETS spočívá v nerovném rozdělení zátěže. Zatímco část firem musí povolenky draze kupovat na trhu, energeticky náročné sektory (cement, ocel, chemie, rafinerie) je dostávají z velké části zdarma. Oficiální zdůvodnění? Prevence tzv. carbon leakage, tedy přesouvání průmyslu mimo EU.

Realita je však taková, že řada velkých znečišťovatelů získává povolenky v takovém množství, že jim část přebývá - a tuto nadbytečnou část prodávají se ziskem. Znečišťování tak není drahé, naopak může být v určitých případech ještě výhodné. To je přesný opak deklarovaného principu „znečišťovatel platí“.

Přitom dražení povolenek v aukcích generuje státům obrovské příjmy. Jen v roce 2023 se jednalo o rekordních 43,6 miliardy eur. Od roku 2005, kdy ETS vznikl jako první svého druhu na světě, už systém vynesl přes 200 miliard eur. Otázka ale zní: kam tyto peníze směřují? Povolenky pak fungují například v Číně, Kalifornii, Austrálii, Kanadě, Kazachstánu nebo dokonce fungovaly i na Ukrajině.

Příjmy z aukcí se dělí:
🔵 část jde do národních rozpočtů členských států,
🔵 část do Modernizačního fondu (pro východní a střední Evropu),
🔵 část do Inovačního fondu (na zelené technologie),
🔵 nově se miliardy přesouvají do REPowerEU(energetická soběstačnost po invazi na Ukrajinu),
🔵 a od roku 2026 se počítá i se Sociálním klimatickým fondem, který má kompenzovat nové náklady v ETS 2 pro domácnosti.

Jenže, zatímco do reformy ETS v roce 2023 mohly být výnosy z emisních povolenek použity v národních rozpočtech prakticky na cokoli, existovalo pouze nezávazné doporučení, aby alespoň 50 % těchto příjmů směřovalo na klimatická nebo energetická opatření.

V praxi to znamenalo, že některé státy (včetně Česka) využívaly část příjmů i na zcela nesouvisející výdaje, například krytí rozpočtových schodků, mandatorní výdaje nebo neklimatické investice. Kontrola byla minimální a veřejná debata téměř nulová. BTW, ano výnos z emisních povolenek je za současné vlády vždy předmětem debaty o reálnosti sestavování státního rozpočtu, když je po každé tato položka masivně nadhodnocena.

To se ale změnilo. Od reformy ETS v roce 2023 platí, že 100 % výnosů musí být využito výhradně na „zelené účely“ – tedy:
🔵 úspory energie a obnovitelné zdroje,
🔵 výzkum a vývoj čistých technologií,
🔵 podpora nízkopříjmových domácností (poté v ETS 2),
🔵 veřejná doprava, zateplování, klimatická adaptace.

V souvislosti s reformou systému v roce 2023 došlo ke zpřísnění cíle snižování emisí, které by v systému ETS měly poklesnout nikoli o původních 43 % v roce 2030 ve srovnání s rokem 2005, nýbrž o 62 % (ke konci roku 2023 jsme na -47,6 %, tzn. pravděpodobně splníme dost suverénně).

Další významnou reformou je plánované zavedení ETS 2 od roku 2027. To se dotkne silniční dopravy a vytápění budov. Emisní povolenky nakoupí distributoři energií a paliv, ale náklady se pochopitelně promítnou na domácnosti. Oficiální strop ceny je stanoven na 45 € (v cenách roku 2020). Celkový evropský „trh“ s emisemi bude tak pokrývat 85 % celkové exhalace CO2. Těch zbylých necelých 15 % je pak zemědělství, na němž defacto unijní hospodářská politika vznikla a masivně jej dotuje.

Realita trhu je ale už dnes jiná - povolenky na prosinec 2028 se aktuálně obchodují za ceny přesahující 80 €. Co to znamená pro domácnosti? Masivní zdražení topení plynem, uhlím či elektřinou a samozřejmě i dražší pohonné hmoty. Inflace tak dostane další impuls, tentokrát zcela uměle vyvolaný regulací. Odhadovat o kolik se zdraží jednotlivé položky je slušným vařením z vody... Nevíme to. Každopádně hrozí riziko dalšího tentokrát administrativního inflačního šoku...

Současná podoba ETS je tedy spíš centrální regulací, maskovanou za tržní řešení. Když připočteme ještě plánované uhlíkové vyrovnání na hranicích (tzv. CBAM - plošné clo na emisně náročný dovoz), máme tu jasnou kombinaci regulace a protekcionismu, který má v Evropě dlouhou tradici. Dovolím si připojit můj text pro @newstreamzpravy  https://www.newstream.cz/nazory/vojtech-merinsky-trump-versus-evropa-co-se-skryva-za-obchodnim-napetim

Ano, systém ETS má výsledky - emise v rámci něj od roku 2005 poklesly téměř o polovinu. Jenže otázkou zůstává, zda šlo skutečně o efektivní řešení, nebo jen o velmi nákladnou cestu plnou byrokracie a nesystémových kroků, jejichž reálný dopad je výrazně menší než papírová očekávání.

Co s tím dál? Určitě potřebujeme otevřenou, odbornou a transparentní debatu. Nezpochybňuji potřebu boje s klimatickou změnou. Ale potřebujeme řešení, která jsou ekonomicky efektivní, sociálně přijatelná a opravdu funkční - nikoli jen ideologicky líbivá a administrativně překomplikovaná.

Evropský systém obchodování s emisemi v současné podobě potřebuje zásadní reformu celého systému. Od centrálně, direktivně, administrativně řízeného systému se dostat zpět k tržním incentivům. Bez otevřené debaty a kritického zhodnocení se budeme dál točit v kruhu politických a ekonomických kompromisů bez skutečných výsledků. Budeme se obviňovat, kdo Green deal schválil a kdo za něj může. Musíme všichni chtít změnu. Dopad do peněženek je však silným stimulem.